Jdi na obsah Jdi na menu
 


LÁZNĚ BĚLOHRAD 2009

aneb test co se dá zvládnout :-)

Jak už nadpis prozrazuje směr konání, tak se vyráželo v pátek ráno na závody v Lázních Bělohrad, které se ale konaly 20.6.2009 ve vesničce KAL, zhruba deset kilometru od výše zmiňovaných lázní a necelé dva kilometry od hradu Pecka.

Tentokráte v malém osazenctvu (T a T) se tým naložil velice rychle, dokonce ani na nic nezapoměl a Latenic, který se na závody těšil, jen potvrdil svou profesionalitu při nástupu, svým zařechtáním se rozloučil se svým domácím stádečkem a přivítal nového ,,účastníka zájezdu,, a to CRISS. Po zabouchnutí rampy koňibusu a všech dveří auta se uhánělo do Kalu. Po dojetí na místo, které jsme mimojiné našli kvůli dvoum stojícím přepravníkům, na louce na kopečku tyčící se hned vedle hradu, začal klasický scénář - vyložení šampióna. Tím, že jsme tam byli opravdu brzo, a nebylo ještě vše doznačené, našli jsme si pro nás nejvhodnější místo.

Nevím, komu jsme co udělali, nebo jestli to máme brát opravdu jako test co se dá zvládnout a nebo jestli jsme opravdu blázni, ale jak začalo pršet tak člověk si vzpoměl na vítr a písek z Německa a na vodu a chlad z Rakouska. Abych to zkrátil, BLÁTO RUDÉ BARVY s postupně přijíždějícími teamy rostlo geometrickou řadou :-) Organizátoři ještě doupravovávali některé detaily dle představ TD a mohlo začít klasické hemžení. Projetí si trasy a chladící body, vstupní veteriny, porada, večerka. U veterin to byla samá A a 1 a u porady to šlo taky velice fofrem, z důvodu rozdělení porady na dvě části. Ta první večerní byla pro vyšší soutěže a to L a S a ranní část byla pro KP a Z, z důvodu jejich pozdějších startů, ale všem stejně byla zdůrazněna obtížnost a náročnost trati a připomenuta bezpečnost kvuliva rudému peklu :-)  Po poradě už nezbývalo nic jiného, jen nachystat chlazení a dát véču celému teamu.

Ranní zakokrhání budíku znamenalo jediné, bláto nevyschlo a jen se těšilo na čvachtání pod našima nohama a kopyty. Naše soutěž S odstartovala v 6:00 přesně a na trať se vydávali tři jezdci (Terka Terberová, Terka Kucharská, Petr Jadlovský) a jejich partáci v sedle. První okruh byl celkově 30km a v něm bylo 10km kolo jen pro S, které se spojovalo s 20km kolem společným pro všechny soutěže. Trať vedla nádhernou probouzející se krajinou a ranní parami po dešti, který naštěstí ustal nad ránem. Zatím nabylo třeba ani chladit, jen bylo nutno dobře sledovat trať, ať se nezakufruje, ale i tak se stalo (naštěstí ne moc). Skupinka tří se držela pospolu cca 10km, ale pak se začala trhat. Kopcovitost a část trati na sjezdovce udělali své a dvojice J + T se trhla. Latenic brzo pochopil, že tento závod nebude procházkou v růžové zahradě, ikdyž barva byla dooost podobná a začal se soustředit na trať a ne na to, jak si to rozdat s ostatními v rychlosti. Při projetí prvním cílem, jsme vcházeli téměř hned do veteriny, kde byla menší obava ze zakopnutí kvůli povrchu. Ikdyž Láťa nechtěl moc pít, jeho výsledky nebyly špatné. Po pauzičce následovalo druhé kolo, které bylo totožné s tím prvním, jen v podstatě o něco kratší, protože se už nebloudilo. Organizátoři totiž velice promtně a bezchybně doznačili a dovybavili trať fáborky, které byli na něktzrých úsecích postrhávané neznalými - Bělohorskými :-) Na druhé kolo jsme sice vyráželi jako první, ale náš náskok ,,Jadloň,, velice brzo stáhl, zrušil a vytvořil si svůj ohromný náskok, i přes to, že musel v pauze nakout podkovu vycuclou bahnem. Náš team však zvolil jinou strategii a jel si svým tempem :-) Už se ale na trati objevovali soutěžící z nižžších soutěží, naštěstí to ale bylo zvládnuté organizačně tak, že jakmile jsme dorazili do druhého cíle a veteriny, šlo se v podstatě pod stetoskop okamžitě. I na této veterině bylo vše beze změny a byli jsme moc spokojení, protože Latýsek se rozpil a začal ožívat a měl pohodu a to vše se odrazilo i na RE-kontrole před třetím 20km kolem. Na to, jsme však vyráželi opět první, protože ,,team Jadlovských - neprošel VT,, a tím pádem se veškerý jeho náskok smazal. Třetí kolo jsme absolvovali už s naprostým přehledem, začalo dokonce svítit a hřát sluníčko, dojížděli i ostatní soutěže a jelo se na pohodu. Do VK se šlo na jistotu a Láťa dobře věděl, že už to má za sebou.... Pak už jen samým štěstím z nás všech  pomalu  opadla únava, když v tu chvíli nás volali, že máme jít na cenu kondice, takové fofry zažijete snad jen na F1. Po prohlídnutí a vzorovém zaklusání Láti, podotýkám Láti, protože Terka si mezitím stihla natáhnout při chůzi z kopce šlachu a nemohla ,,nikomu,, (mě) vymluvit, že nesimuluje :-D

Kvůli přírodním podmínkám a rozhodnutí rozhodčích, se tentokráte a je to opravdu vyjímečně, vyhlašovalo na ruce a jen v částečných slavnostních věcech, protože ,,červené peklo,, z bílých rajtek by asi nikdo nedal dolů :-) Oficiální výsledky Vám sprostředkujem co nejdřív, ale s našim úspěchem Vás seznámíme hned. Náš tandem se umístil jako první a získal i cenu kondice, která vždy potěší :-) a zahřeje :-)

A nakonec něco pro OKO - fotky :-)