Jdi na obsah Jdi na menu
 


FISCHERHUDE - NĚMECKO

16.-19.4.2009

Chcete vědět jak to chodí ve vytrvalosti ne jen u nás? Tak čtěte :-) Zdálo by se, že je to vše stejné, ale v podstatě ano :-D

Tentokrát vyrážela wranglerská část teamu ve čtvrtek ráno, nabalena vším co je třeba tak, že kdyby bylo auto nafukovací, tak asi praskne. Po obědě měli za sebou menší část cesty cca 260km a dorazili k tomu důležitějšímu zbytku teamu. A tady, tedy u Latenica se doladilo naložení přepravníku, ale nebylo v podstatě co - bylo to perfektně naloženo předem. Chvilku se splklo o plánu cesty a mohlo se vyrážet. Láťa nastoupil jak profík - neřekli jsme mu raděj, že jede přes 600km a to ke všemu v noci. Tuto cestu jsme absolvovali jen s menšími přestávkami na pití pro Latenica a během nich jsme zvládali i naše ,,tří minutky".

Přibližně kolem půl třetí ráno, jsme našli Fischerhude a cca třičtvrtě hodiny jsme hledali samotné místo akce. Povedlo se, ale bylo třeba volat vždy připravenému Tondovi Terberovi. Pak už to šlo ráz na ráz - vyložení, rozestavění stanoviště a rychlo nakutě. Ráno, asi kolem osmé, byla Láťova snídaně, rozkoukání se a pak už to znáte...

Vstupní veteriny proběhli i přes hluboký písek jízdárny dobře, ikdyž se na nás koukalo víc veterinárních očí než jsme zvyklí. Po téhle části už mělo následova klasické probíhání příprav - projetí trasy jak wranglerské, tak jezdecké. Trasy oranžová i růžová se zdáli na pohodu, ale modrá se zdála více asfaltová než písková. Začali jsme se psychicky připravovat na 80-ti kilometrový závod, ale bylo tu jedno ALE nebo spíše více ALE...

Jaké bylo naše překvapení, když se vrátíme po rozpravě, kdy jsme Láťu neměli asi 10min na očích a bombrmen nikde. Krve by se v nás nedořezal a spustila se lavina rouling stone... Nebudu se tady rozepisovat o všech kamenech, ale asi takto. Posunutí ,,někým neznámým" ohrádky, útěk Latenica a cca dalších 6-ti koní, škrábnuté jedno auto, nalezení Láti, dohadování se, kdo co, jak, proč, zaplať nezaplať škodu, BUBUBU, nakonec polizei (policie) a vše se v dobré obrátilo. Ale shrnutí přibližně takto - na klidu a psychice to nepřidalo, Láťa byl doškrábaný, všeci rozčarovaní, promrzlí a nevyspalí. To bude ráno :-) Ne nadarmo se říká: ráno moudřejší večera a tak tomu bylo i tady.

Samotný závod začal v sobotu ráno 18.4.2009. Po večerním konfliktu jsme ještě neměli nachystané vše potřebné a tak jsme si přivstali, pak už to šlo jak po másle. Zabrání stanoviště, podařilo se na super místě, nanošení chlazení, nastrojení šampionů v našem tandemu a hurá na start. Počasí bylo téměř dokonalé, dokonce přestal i studený vítr, který bičoval okolní lány a poháněl dominanty krajiny - větrné elektrárny o kterých jsem se později dozvěděl, že jedna dokáže v pohodě vyrobit energii pro 400 domácností.

Ale pojďme už k samotnému závodu. Odstartovalo se v 8 ráno na oranžový 31km dlouhý okruh. Byl to úžasný pocit, kdy teplota byla  perfektní, slunečno, jasno, krásná pohodlná trať. Latenic byl tak nadšený, že to chtěl valit od samotného startu, ale čekala ho dlouhá trasa, která se vlnila mezi tradičními staveními z režného zdiva a kde u každého druhého domku postávali koňani, jen tu chyběli kopce, podle kterých se našinec lépe orientuje. Chalzení a občerstvování probíhalo bez problémů a rovněž tak kontrolní měření tepů na jednom z chladících bodů. V prvním dílčím cíli a veterině to bylo na pohodu, vše klaplo jak mělo a kondice naší dvojice byla úžasná. Další okruh označen tentokráte modře a dlouhý asi 29km už nebyl tak ideální. Když se spočítali úseky z prvního a tohoto kola po asfaltě, tak to nevypadalo moc dobře. Ikdyž se nám to místní domorodci snažili zpříjemnit tím, že nám podávali černý čaj s mlékem a medem a prohodili pár slov. Veterina této etapy byla už horší a před vyjetím do posledního kola jsme šli jako všichni na rekontrolu a tam se rozhodlo, že končíme. Tvrdý podklad udělal své a objevilo se kulhání. Tak jsme odstrojili, následovali stewarda k veterinární kontrole a jaké bylo naše překvapení, když jsme si koutkem oka všimli, kolik koní už ,,nedokončilo,,... Zde nám bylo řečeno, že má náš Lotus ohromné srdce, což  potěší a že bude OK, dále se na něj chtěli ještě podívat večer, zda je v pořádku. Láťu jsme odvedli do postele a šli se mrknout na ostatní jak si vedou a najít sprchu, bo všudypřítomný jemný písek byl jak smirek. Během dne odpadali i další koně, mezi nima i někteří čeští šampióni. Během tohoto odpoledne jsme pak kontrolovali Latenica a raděj chladili šlachy, protože znáte to -  jistota je kulomet :-) Výsledky se začali pomalu rýsovat a s českou výpravou to nevypadalo až tak zle. Jedna dvojička 1. ve své kategorii, další druhá a ta další do 5.-tého místa. Zbývající na tom byli taky dobře, ale nedokončili po 60 a 90 kilometrech. A o tomhle  je tento sport, důležité pro všechny bylo ale jedno: koně i jezdci jsou v pořádku!!!

Druhý den jsme vše sbalili, prošli transportní veterinou, rozloučili se a hurá domů. Devíti hodinová cesta uběhla jak když máchneš kouzelným proutkem a byl to úžasný pocit, když vidíte, že si kůň po vyložení ještě s radostí zaběhá a přivítá se na pastvině s dalšíma. Prostě na to není co dodat.

A na samotný konec, bych chtěl poděkovat celému zůčastněnému teamu (Latenic, Terka a její mamka Ivča, Filda) a také opět rodině Terberů, protože všichni tito lidé jsou na svých místech. Děkujeme za krásné zážitky všem a budem se opět těšit NAVIDĚNOU :-) 

FOTKY